Sám sobě trenérem díl čtvrtý
Sám sobě trenérem
díl 4
Dalším významným faktorem šachové výkonnosti je poziční cit. Tvoří jej schopnost rozeznat v pozici její nejdůležitější znaky, nalézt co nejlepší rozestavení vlastních figur a současně omezovat působnost figur soupeře. Celá definice, alespoň, jak jsme ji my formulovali, zní jednoduše a srozumitelně, nicméně jde o snad nejobtížnější složku šachové výkonnosti. ¨
Zákonitě vyvstává v této souvislosti řada otázek, mimo jiné, jak se učit pozičnímu citu, jak si jeho úroveň i hloubku ověřovat apod. Čím se šachista s vyvinutým pozičním citem liší od jiného, kterému hlubší pochopení pozice činí potíže? Ve hře prvého se střetáváme s objektivním hodnocením pozice, promyšlenými plány, hraje tak říkajíc pozičně. U druhého bude dominovat taktika, podložená spíše přesným propočtem variant nebo kombinačními schopnostmi. O jedněch říkáme, že hrají znamenitě pozičně, ti druzí jsou někdy pejorativně označováni jako „špatní stratégové, ale dobří taktici“. Ideálem není přirozeně ani jedna kategorie. Zejména, když i dobrý stratég přehlídne až příliš často kombinační obraty a taktikovi „po přejití bouře hněvu“ zůstanou z pozice trosky.
Náš úkol je však jiný. Chceme se naučit, jak se vyrovnat s nejjednoduššími problémy pozice. K nim bezesporu patří schopnost či dovednost objektivně zhodnotit každou pozici a vypracovat znakům pozice odpovídající plán hry. Připomeňme si, že hra bez plánu je jednou z hlavních příčin neúspěchu v partii. Je plná impulzivních nápadů, ale i nezdůvodněných tahů a chyb.
Z předchozího je zřejmé, že východiskem je znalost objektivního hodnocení pozice. Tady je nutné malé vysvětlení. Všichni přirozeně víme, že absolutně objektivní hodnocení v šachu zatím není možné. I velmistrovské hodnocení obsahuje složku subjektivní. Nám jde o hodnocení, které se co nejvíce objektivní skutečnosti přibližuje.
Provádíme je podle následujících strategických prvků:
1. Situace ve středu šachovnice – pěšcový nebo figurový střed, převaha jedné strany apod.
2. Silné a slabé body – silní a slabí pěšci
3. Ovládání otevřených, polootevřených sloupců a úhlopříček
4. Vývin a rozmístění figur
5. Postavení králů a možnosti útoku
6. Dynamika pozice
Prvních pět strategických elementů vyjadřuje aktuální stav na šachovnici. Nazýváme jej statickým hodnocením pozice. Partie však pokračuje a vyžaduje proto propočet resp. odhad změn, kterými projde pozice bezprostředně nebo v delším výhledu. Kdy provádíme propočet pozice? Poprvé tehdy, kdy končí naše znalosti teorie a pak pokaždé, když nastalé změny si vynucují změnu plánu hry. I silní hráči zapomínají tu a tam na opakovaná hodnocení v průběhu jedné partie. Často se prohřešují i mladí hráči, což je vede k bezplánovité a impulzivní hře. Nestačí se pak divit, že z pozice, kterou teorie hodnotí v jejich prospěch, dokážou během několika tahů všechny výhody ztratit. Podívejme se na některé příklady.
Suetin – Židkov, SSSR 1972
Bílý potřeboval vyhrát. Chybně se domníval, že v pozici diagramu stojí lépe. Místo, aby dokončil vývin, si namluvil, že po 1.Jg5 není proti 2.Jxe6 s dalším 3.Sc4 a 4.e6 dokonce obrany. To je subjektivní stránka věci, kde přání je otcem myšlenky. Objektivně zjišťujeme, že černý neudělal žádnou chybu, nemá slabin a je dokonce lépe vyvinut. Proto je plán bílého chybný a musí vést k nezdaru. V partii se stalo 1.Jg5?! Jxd4! 2.cxd4 Dxd4 (korektní oběť, jejíž motivem je král ve středu šachovnice) 3.Jxe6 fxe6 4.Sc4 Sxc5 5.g3 Vf2! a černý vyhrál
Torre – Radulov, Leningrad 1973
Proveďme úvodem hodnocení pozice. Situace ve středu vyrovnaná, bílý ovládá pole d5, černý e5 a kontroluje d4. Bílý má silný bod d5, slabinou jsou černá pole. Černý má silné pole d4, slabinu v bílých polích. I podle dalších hodnotících kritérií nemá žádná strana výhodu a pozice je v dynamické rovnováze. Rozhodně ještě není zralá pro násilné řešení. Černý měl zahrát 1.-Jg6 s hrozbami f4 i fxe4 a Vxf3. Zvolil plán, který měl vést k neúspěchu. 1.-fxe4 2.dxe4 Vxf3?! 3.gxf3 Jg6 4.Sa1 Jh4 5.Kh1 Dh3 6.Vg1 Jxf3 7.Vg2 Vf8 8.Da4 kombinace s obětí černému mnoho nedala, bílý začíná kontrovat, 8.-Jd4 9.Dxa7?? příliš mnoho optimismu škodí, po 9.Sxd4 exd4 10.Dxa7 d3 11.Je7+Kh7 12.Dxb6 stojí bílý lépe 9.-Je2 10.Dxb6 Jh4 11.Vbg1 Df3! 12.De6+ Kh7 13.Dg4 Jxg1 14.Kxg1 Vb8! 15.Jc3 Dxc3! a bílý se vzdal
Následující dva příklady mají posloužit při určení správného plánu hry.
Smyslov – Bisquier, Moskva 1955
Plán hry bílého je jasný – využít úhlopříčky a1 – h8 k útoku na krále. 1.Sc3 Vcd8 2.Vxd8 Vxd8 3.Db6 Dc8 4.h3 Vd5 5.Db4 De8, černý je odkázán na bránění bílé dámě v přístupu na královské křídlo 6.Sd4 Sb5 7.Vc1 Vd8 8.Dc5 Sd7 9.Dg5 a černý se vzdal, když nezabrání bílé dámě v proniknutí na pole h6
Alechin – N.N., 1933
Zajímavá věžová koncovka. Materiálně jsou síly vyrovnány, bílý má volného pěšce „a“. Černý král je odříznut od dámského křídla a černá věž musí spěchat k zadržení volného pěšce. 1.g4! Ve4 2.a5 Vxg4 3.a6 Vh4 4.Vd8! Kxd8 5.a7 (nebo 3.-Vg1 4.a7 Va1 5.Va3 bxa3 6.a8D axb2 7.Db7+ a vyhraje).
Poslední příklad dokumentuje, že ani správný plán nemusí přinést úspěch, ignorujeme-li počínání soupeře.
Müller – Erdelyi, Varšava 1935
Fantastická pozice, ve které bílý zdvojí věže na osmé řadě, postoupí pěšcem „g“ a ve vhodný okamžik i pěšcem „b“. Černý je však na tahu. 1.-V8d7 2.Vgg8 Va7+ 3.bxa7 Vxa7+ 4.Kb6 Vb7+ a remis věčným šachem. K výhře vedlo 2.Vg7! např. 2.-Kc8 3.b7+! Kb8 4.Vxe7 Vxe7 5.Vxe8+ Vxe8 6.Kb6 a vyhraje
Řešení z předchozího článku:
Spasskij – Averkin, SSSR 1973
1.Sc7! Vxc7 2.De5 a vyhraje
Tartakower – Lokvenc, Vídeň 1921
1.Df7!! Jxf7 2.e6+ Dxe6 (2.-Ke8 3.d7+ Ke7 4.dxc8J+ Ke8 5.Sxc6 mat) 3.Jc5+ Kd8 4.Jxe6+ Kd7 5.Jc5+ Kd8 6.Jb7+ Kd7 7.Sh3+ f5 8.Sxf5 mat
Browne – Hoi, Reykjavik 1986
správné pokračování je 1.-Vxe1 2.Vxe1 Je2+ 3.Vxe2 Db1+, okamžité 1.-Je2+? prohrává pro 2.Vxe2 Vxe2 3.Dh6
Geller – Matulovič, Skopje 1968
Správné pokračování je 1.-Vxe6! 2.Vxe6 Jxd4 3.Vxb6 Jxc2 4.Vxb7 Jxa1 a černý získal rozhodující materiální výhodu. Po 1.-Jxd4? 2.Jxd8 Vxe3 3.Dc4+ vyhraje bílý
(Výňatek: Československý šach 02/1987, Evžen Gonsior)
Redigoval: Tomáš Trejbal - trenér 2. třídy ŠSČR